Poslední dva roky jsem to neudělala. Přesto, že to byl vlastně skvělej rituál a dokonalej nástroj pro vlastní sebereflexi, která mi pomáhala k co možná nejlepšímu uzavření uplynulého roku, stejně jsem se ho za poslední dva roky byla ochotná vzdát. Ostatně, tohohle „nástroje“ zvaného psaní, který pro mě často fungoval dost terapeuticky, jsem se za poslední dva roky vzdala téměř úplně, a to nejen při sepisování článku na konci roku. Co se týče psaní prostě jsem se zasekla…
Posledních pár týdnů, jak se víc a víc blížil konec roku, jsem usilovně hledala ten správný výraz, který by dokázal vystihnout můj rok 2023. Přesto, že byl pro mě naprosto neobyčejný, úplně obyčejně bych ho popsala slovy, že to byl jeden z těch nejlepších z celé mojí životní kariéry. Zatím. Zajímavé pro mě je, že když si pročítám svoje předchozí sebereflektivní články z let 2020, 2019 a 2018, kdy jsem ještě nebyla zaseknutá a prostě jsem psala, popisovala jsem ta období dost podobně. Byly to prostě skvělé roky. Všechny. Během každého z nich jsem se hodně naučila a hodně jsem se posunula. Nebylo to tím, že by byly snadné, že bych během nich neuštědřila spoustu ran nebo životních lekcí, že bych vždycky věděla, co přesně a jak mám dělat. Je to jen tím, že jsem se zkrátka rozhodla dívat se na život a jeho výzvy jinak. Změnila jsem myšlení, intenzivně bojuju se všema svýma démonama (ano, i já je mám…a není jich málo) a dělám všechno pro to, abych se v tom pořád zlepšovala. Když si teď zpětně pročítám koncentrát částí svého životního příběhu, je to dost velký duševní flashback. A je to taky nevyvratitelný důkaz, že ta vnitřní práce se opravdu vyplatí. Pochybovat už nemusíte.
NAJEDNOU TU BYL! NEJMÍŇ, KDYŽ JSEM HO ČEKALA A UŽ VŮBEC HO NEPOTŘEBOVALA
Bylo to tak plíživý, že jsem si toho ani nevšimla. A když jsem si toho všimla, bylo už prostě pozdě. Vytvořila jsem si naprosto dokonalej psací blok. Najednou jsem to prostě nedokázala. To, co jsem vždycky milovala, co mi jakž takž šlo, co mi tak moc pomáhalo a viděla jsem v tom obrovský smysl. Psaní pro mě bylo prostředkem, jak předávat svoje myšlenky, zkušenosti a postřehy. Bylo prostředkem, pomocí kterého jsem s vámi mohla komunikovat, mohla vás inspirovat a pomáhat vám, abyste vydrželi na cestě ke svým cílům a snům. Dávalo mi to smysl. Přesto jsem ho dokázala opustit.
Jen tak.
Je to moje téma posledních téměř dvou let. Několikrát jsem si ho brala do koučování, abych vypátrala, co se stalo. Pořád jsem se dostávala hloubš a hloubš. Přesně tak, jak to v koučování bývá, když zkrátka řešíte nějaký hluboký rány. Přitom se to vlastně zdálo jako taková blbost. Psaní. Často jsem v koučování popisovala, jak mě úplně svrbí ruce. Takovej ten nutkavej pocit, že prostě potřebuju dělat něco rukama, ale psaní mi nešlo. Nebudu vás tady nudit popisováním svých uvědomění, na která jsem si přišla. Ale dvě zásadní bych chtěla zmínit.
První je, že díky svému pisatelskému bloku jsem stvořila svojí vlastní módní značku. Jo! Nemohla jsem psát, ale měla jsem takové vnitřní pnutí, že jsem zkrátka měla pocit, že jestli nezačnu něco tvořit, rozletím se na kusy. Možná to nebyla otázka volby. Možná to byla otázka života a smrti. 🙂
Druhý uvědomění je, že byť jsem se kreativně vyjádřila a stvořila svoji značku, abych dala průchod energii a nepukla, svůj vnitřní blok jsem nezlomila. Prostě nevytlučete klín klínem. Takže následovalo zpracování obav a strachů, že už to nikdy nezvládnu. Mapovala jsem si všechny myšlenky, které mě brzdily – od srovnávání se s ostatními přes svoje limitující přesvědčení, že v tom zkrátka nejsem dost dobrá, až po dovolení sobě samotné, že zkrátka potřebuju pauzu a odpočinek. Je to posun? Pro mě rozhodně jo. Ale až moc dobře jsem si vědoma toho, že vyhráno ještě nemám. Dokonce bych si troufla říct, že to bude ještě fuška.
A právě proto teď píšu. Pojmenovala jsem to a přijala. To je součást terapie. Součást tréninku. Součást boje s vnitřními démony. Je to prostě součást té vnitřní práce, kterou musíte podstoupit, když potřebujete něco zlomit. Kdy nejdou věci změnit hned, nebo ráz na ráz, ale musí se dělat postupně. Jako v tomhle případě, kdy potřebuju odblokovat svoje (ne)psaní. Nutno dodat, že tenhle článek a sdílení mojí kreativní krize je taky součást mého veřejného závazku. Mého veřejného závazku k vám, i ke mně samotné. Protože já to prostě zlomit chci. Musím. Jinak si ty ruce rozdrbu do krve…
ZÁZRAK NEBO SMYSLUPLNÁ PRÁCE?
Když se v myšlenkách pořád obracím k tomu, jakým výrazem by se dal vystihnout můj letošní rok, nejčastěji mi vytane na mysli slovo SMYSL. Dělat něco, co má smysl (pro mě i pro ostatní) je moje základní lidská potřeba. A jsem si naprosto jistá, že právě díky tomu, jsem si vysloužila roli CEO ve společnosti Neuroleadership. Ten příběh stojí za krátký vyprávění. Takže, jestli jste zvědaví, dočetli jste až sem a chcete si poslechnout vůli Vesmíru, dojděte si udělat kafe nebo čaj a pohodlně se usaďte. Možná to zase tak krátký nebude (pardon). 🙂
Do Neuroleadershipu jsem nastupovala loni přesně touhle dobou. Kývla jsem na pozici strategického marketéra. Marketingu se věnuju dlouho, myslím, že jsem v tom celkem dobrá a koučování je moje téma, takže nebylo o čem se rozhodovat. O tom, že jsem o práci v NL dlouho snila a podrobnosti, jak jsem se do firmy dostala, vám říkat nebudu, to už byste mi asi neuvěřili. Když jsem tehdy na spolupráci kývla, moje podmínka byl part time odpovídající maximálně půl úvazku. Jo, chyba lávky. Už po měsíci a kousek jsem přebírala celé oddělení vzdělávacích kurzů a studentů, po třech jsem kladně odpověděla na jednoduchou otázku a z minuty na minutu se stala CEO celý firmy. A to všechno, aniž bych o to nějak zásadně usilovala. Vždyť já chtěla dělat jen pár hodin týdně, abych se mohla věnovat svojí značce, koučování a bojovat se svým pisatelským démonem. Jenže všechno to dávalo smysl. Celá ta práce mě natolik pohltila, že nešlo toho nechat. Možná je to celý zázrak a nadělil mi to Vesmír sám. Nebo se to zkrátka jmenuje smysluplná práce a otevřená mysl obohacená o jednu kouzelnou ingredienci.
Jo a abych nezapomněla. Ta jednoduchá otázka, na kterou se mě tehdy z ničeho nic a bez předchozího varování Vláďa (majitel společnosti) zeptal byla: „Jsi odvážná?“. Pochopitelně mě donutila k zamyšlení. Nechápala jsem, proč se ptá. Tak jsem se trochu víc ponořila do sebe, abych dokázala upřímně odpovědět. Celej můj život se mi promítnul před očima takovou rychlostí, jako asi ještě nikdy. A pak jsem s naprostou jistotou odpověděla, že ano, jsem. Tak jsem se stala výkonnou ředitelkou. Odvaha byla totiž tou poslední kouzelnou ingrediencí, která v tom koktejlu chyběla.
JAK SI ŠPATNĚ PŘÁT?
Ve chvíli, kdy jsem kývla na pozici CEO, život se mi otočil vzhůru nohama. Bylo to v období, kdy vrcholily přípravy první módní přehlídky mojí značky MOMENT a já měla co dělat, abych to všechno ustála. Najednou jsem byla koučka, markeťačka, CEO a módní návrhářka v jednom balení. Já, chaotik, jsem se najednou musela učit prioritizovat, delegovat, třídit svoje úkoly a řídit nejen svoje projekty, ale i velkou společnost a tým. Učila jsem se, jak nakládat se svojí energií a pozorností, abych se z toho nesložila. Jenže já jsem si tohle všechno objednala už několik měsíců předem…
Na podzim roku 2022, kdy jsem stále ještě pracovala jako marketér a online specialista pro klienta z farmaceutického prostředí a měla pocit, že propojení obou mých oborů je přece dobrá volba, jsem začala být lehce frustrovaná. Prostě to nedávalo vůbec smysl. Ta práce, jednání ve firmě, postupy, plány, strategie…bylo to ubíjející. A tehdy jsem si pořád opakovala dokola, že bych si strašně přála zažít ten pocit, kdy máte život rozplánovanej do minuty. Takový to, když máte v diáři pořád plno, a domlouvat se s kamarádkou na kafe znamená, že musíte vynaložit značné úsilí, abyste našli hodinu vašeho času v napráskaném kalendáři.
Trvalo to ani né půl roku a byla jsem tam. Já blbá. Přání to bylo dobrý jen na půl. Zapomněla jsem totiž dodat, že chci mít naplněný ten pracovní čas a ještě k tomu taky normálně žít. Že přes tu pracovní vytíženost chci mít čas na sebe, rodinu, svoje koníčky, běhání a rozvoj. Zapomněla jsem ten záměr definovat přesně. Takže druhou polovinu roku jsem to rovnala. Učila jsem se plánovat a organizovat si čas, pracovat se svojí energií, zvládat všechny ty úkoly, do toho hledala nové členy do týmu, navrhovala novou podzimní kolekci, snažila se skamarádit se svým diářem a pořád se nevzdávala té práce na sobě i zevnitř. Chtěla bych vás upozornit, že žádnou super schopnost rozhodně nemám. Byla to prostě tvrdá práce. A velká škola. Někdy jsem zkrátka musela odložit i věci, které byly nutné nebo důležité, ale nešlo to jinak. Ale jsem za to všechno nesmírně vděčná. Za jedinou svojí výhodu považuju to, že jsem Beran. Neumím se nudit a potřebuju mít kolem sebe rušno. A hledání roviny mezi mým beraním rušnem a klidnou lidskou existencí mě ještě pořád hodně baví.
Byť jsem si v tomhle případě nepřála moc uvážlivě, chce se mi říct, že to je jen další důkaz o tom, že to zkrátka funguje. Jen pamatujte na to, abyste svým přáním a záměrům dali vždy ty správné obrysy. Můžete si u toho vzpomenout na mě. 🙂
Rok 2023 bych uzavřela tím, že pro mě byl plný nečekaných a výjimečných MOMENTů. Všechny tyhle momenty by ale zůstaly jen v mojí hlavě a myšlenkách, kdybych jim nedala reálnou podobu. V koučování jsem se naučila, že abstraktní věci je dobré ukotvit v realitě, abyste si je mohli připomínat a nezapomínali na ně. Proto já veškerou svojí energii, životní zkušenosti, příběhy a lekce promítám do mojí tvorby oblečení. Z veškerého mého učení se stává hmota v realitě, která mojí cestě dává hlubší smysl. A teď může i vám. Nejsou to totiž jenom šaty. Je to symbol odvahy a víry v sebe sama, který mi každý den připomíná, jak moc je důležité se nevzdávat, být sama sebou a kráčet vpřed. Věřím, že to ty šaty budou připomínat i vám. Že vás budou podporovat na každém kroku, pomůžou vám propojit váš vnitřní i vnější svět a dodají odvahu dělat velké věci. Dovolte si to.
Ze srdce
PS: A protože jsem si dala závazek, že budu zase víc tvořit i pro vás, mám rovnou jedno pozvání. Chcete-li v tom novém roce udělat něco jinak, přijďte na interaktivní praktický workshop, který vám pomůže odstartovat NEJLEPŠÍ ROK VAŠEHO ŽIVOTA. Přihlásit se na něj můžete tady a já se na vás budu moc těšit.
